Last tear (Fanfiction: Twilight)

28. března 2010 v 16:35 | DarkAngel |  Fanfiction
Snad první FF na Twilight, kterou jsem napsala. Už je to dávno. CČ

Last tear (Poslední slza)
,,Dávej na sebe pozor,"vydechl až mě to zastudilo.
Zafoukal lehký, neobvyklý větřík. Zprudka jsem otevřela oči. Listy na malém javoru se zachvívaly, jak je rozvířil svým briskním odchodem.
Byl pryč.
Zůstala jsem sama stát v lese a po tváři se mi kutálely slzy. Vydala jsem se za ní i když jsem věděla,že ho nedoženu. Přesto mě nohy nesly dál. Nebylo to k ničemu. Už se nevrátí.
Podlomily se mi kolena a spadla jsem do vlhké trávy a listí napadaného na zemi. Někde v dálce jsem uslyšela hrom. Začínala bouřka.


Začaly na mě zlehka dopadat ledové kapičky deště. Studily mě na kůži stejně jako Edwardovy doteky. Po obloze šlehaly blesky a osvětlovaly na malé okamžiky temnotu mezi stromy. Seděla jsem mezi stromy už dlouhé hodiny a vzlykala.
Bude to jako bych nikdy neexistoval, znělo mi v hlavě pořád dokola. Ale takové to nikdy nebude. Pořád to bude on, kterého jsem milovala nejvíc. Pořád to bude on, který mě poprvé políbil. Jen on, moje první a jediná láska. On odešel a moje srdce odešlo s ním. Už ho nikdy nedostanu zpátky.
Kapky deště dál padají odevšud a mísí se na mé tváři s mými slzami.Všude je mokro a zima, ale já to nevnímám. Nevnímám blesky míhající se na obloze. Nevnímám kapičky deště dopadající na každou plochu okolo mě. Neslyším hromy ozývající se v okolí. Vnímám jen sebe a svou bolest. Bolest, která nezmizí jen tak. Je totiž hluboko ve mně.V mém srdci. Je horší než cokoliv co jsem zažila a já pořád cítím jak každým okamžikem stráveným bez něj sílí.
Proč se tohle muselo stát zrovna mě? Proč nemůžu být šťastná déle než pár týdnů? Proč to tak bolí….? V pravém životě se totiž nedočkáte happy endu. Je tu jen bolest a náhražky za štěstí. To je pravý život. Žijeme ve lžích a věříme jim, protože nám nic jiného nezbývá. Musíte to zažít jako já abyste poznali pravou podstatu.
Země pode mnou se otřásla a za malou chvíli jsem uslyšela hrom blízko u mě. To mě přinutilo poprvé otevřít oči. Otevřela jsem oči a mrkala přes slzy, které mi bránily vidět. Viděla jsem stromy vzdálené ode mě sotva na metr. Všechny byly v plamenech, ale já jsem nechtěla vstát a utíkat před ohněm. Nemohla jsem donutit nohy, aby se pohnuly. Ani jsem nechtěla utíkat. Plameny se přibližovaly a já pořád seděla na tom samém místě. Proč utíkat před smrtí, když je to pro vás vysvobození.
Oheň se pomalu rozšiřoval a zapaloval listy okolo mě. Cítila jsem žár a bolest, ale nic se nerovnalo té , kterou prožívám uvnitř. Po tváři mi kanou poslední slzy, které patří jedinému, kterého budu navždy milovat. Cítila jsem, jak je moje tělo spalováno žárem. Poté byla tma.V té náhlé tmě jsem uviděla jediný bod světla, jeho tvář a šla za ní.

Poslední slza mi stekla po tváři a patří jenom tobě.

Teď už jsem zase šťastná ve světě, ve kterém mám všechno…a čekám na poslední věc k dokonalosti. Čekám tu na TEBE. Vím že jednou přijdeš.



…Ráno našli v lesích nedaleko malého městečka Forks ohořelé tělo mladé dívky, která se ten den ztratila v lese. Požár započal blesk, který uhodil do stromu a způsobil rozsáhlé škody. Dívka, která byla ve špatnou dobu na špatném místě je jedinou obětí…
Vypravěč:
Přes malé město ve státě Washington jde průvod tmavých postav. Každá je rozdílná, ale dnes je něco spojuje. Je to smutek v jejich srdcích. Přišli se rozloučit s dívkou jejíž srdce už nebije. Ale většina z nich neví, že každý úder jejího srdce, patřil jen jednomu jedinému ´člověku´ na světě.
I přesto, že jeho srdce nebilo i když se potkaly, patřilo jí. Proto tu dnes stojí sedm postav, kterým se v obličeji značí smutek a lítost mnohem víc než komukoliv jinému. Ale jeden z těch sedmi má v očích bezmeznou lásku k dívce, která už nežije. Jeho tiché srdce stále patří jí a on nemůže ronit slzy, aby ukázal svůj smutek.
Těch sedm postav s bílou kůží v černých šatech stojí okolo jejího hrobu. Lomené vzlyky dvou z nich se ozývají teď už prázdným hřbitovem. Dnes ztratili dceru, přítelkyni a lásku. Ale ona bude žít vždy v jejich srdcích a čekat na ně v nebi. Jednou možná přijde den, kdy se všichni znovu setkají a budou spolu. NAVŽDY.

…Dívka sedí sama v lese a po tváři jí stéká poslední slza.Slza její lásce…
by DarkAngel (Terez14)

DO NOT COPY!

Co na to říkáte?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Co posloucháš za hudbu?

Metal 27.3% (9)
Rock 12.1% (4)
Pop 9.1% (3)
Punk 12.1% (4)
Něco jiného 9.1% (3)
To, co se mi líbí 30.3% (10)

Komentáře

1 majda majda | Web | 29. března 2010 v 16:32 | Reagovat

máš u mě diplom za bleskovku :D

2 Ewka Ewka | Web | 29. března 2010 v 16:36 | Reagovat

děkuju :-)

3 irmule irmule | Web | 29. března 2010 v 18:32 | Reagovat

díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama